Technologie zálohování, ať softwarová či hardwarová, je dnes již dostupná i škálovatelná na míru zákazníka, podle jeho požadavků a finančních možností. Pro maximální efektivitu služby by měl být kladen důraz především na způsob či koncept zálohování dat a obsluhu procesu zálohování.
Typy zálohování dat
Ať už dojde ke ztrátě dat uživatelskou chybou, selháním technologie nebo útokem hackera, pakliže saháme pro zálohu, jedná se zpravidla o poslední možnost, jak se dostat k ztraceným datům. Zásadním požadavkem v takovém případě je, aby data v záloze byla dostupná, validní a aktuální a aby byla k dispozici dostatečně rychle. Vodítkem k zajištění kvalitativních parametrů zálohování mohou být následující typy zálohování.
Zálohování dat způsobem 3-2-1
Zálohovací koncept 3-2-1 představuje určitý základní stupeň v této oblasti. Název je odvozen od principu, na němž je zálohování postaveno: Tři kopie produkčních dat (3) jsou uchovány ve dvou fyzicky nezávislých úložištích (2) a doplněny o jednu off-site zálohu (1). V minulosti byl sice tento koncept mnohdy považován za dostatečný, nikoliv však dnes.
Koncept zálohování dat 3-2-1+1
Určité vylepšení zálohování na principu 3-2-1 přináší koncept 3-2-1+1, nebo také 3-2-2. Slabým bodem off-site zálohy (1) je totiž fakt, že často bývá využita ve své online podobě, např. skrze cloudové úložiště. V případě cíleného útoku se tak může útočníkovi podařit k záloze dostat, zakryptovat ji a požadovat výkupné.
V rámci konceptu zálohování 3-2-2 je přidána jedna záloha navíc. Ta může být uložena na pásce nebo externím pevném disku zcela mimo síť – např. v bankovním trezoru. Ani tato metoda však není dostatečná. Problematika obou těchto typů zálohování je pěkně graficky znázorněna v článku Why 3-2-1 Backup Sucks.
Zálohování dat na principu 3-2-1-1-0
Dalším typem zálohování dat je koncept 3-2-1-1-0, který počítá i s jejich obnovou v případě ztráty. Zlaté pravidlo zálohování totiž zní: „Bez úspěšné obnovy dat, nelze mluvit o úspěšném zálohování“. K předchozímu konceptu přidává kontrolu obnovy dat ze zálohy, tj. nula chyb (0).
Obnovu dat ze zálohy je vhodné podchytit procesem Disaster Recovery (DRP). Tento proces prověří veškeré praktické aspekty obnovy a detekuje včas veškeré potenciální problémy, které by obnovu dat zpomalily či znemožnily.
V praxi by takovým problémem mohlo být například to, že nelze získat pásky z bankovního trezoru, pokud není ředitel firmy v kanceláři. Stejně tak může být překážkou rychlost internetové konektivity, která neumožňuje přenos velkých objemů dat z cloudu do lokálního úložiště.
DRP předem poskytne informaci, zda se podaří zálohu obnovit, určí celkový čas potřebný pro obnovu dat, či definuje komplikace jako úzká hrdla, která obnovu mohou zpomalit. Na základě výstupu DRP přijme zákazník nápravná opatření nebo akceptuje rizika.
Zálohování dat vs. Archivace
Zálohování dat bývá často mylně zaměňováno s jejich archivací. Jaký je mezi nimi rozdíl? Zálohování řeší aktuální data nutná pro každodenní chod firmy, kdežto archivace slouží k dočasnému uchování starších či neaktuálních dat. Pro každý z postupů je vhodný jiný typ úložiště či přenosového média.
Ukažme si tento rozdíl na konkrétním příkladu. Aktuálně rozpracovaný projekt bude v případě ztráty dat obnoven ze zálohy. Po jeho dokončení však budou data přesunuta do archivu – pro případ, že by v budoucnu byla potřeba k opětovnému využití.
Optimální poměr zálohování dat a jejich archivace je individuální a vychází ze způsobu zpracování dat u daného zákazníka.
Proces zálohování
Proces zálohování dat není perpetuum mobile, tedy nejedná se o nástroj, který by vykonával svou činnost bez průběžné správy. Mnoho zadavatelů si tuto skutečnost zejména pod tlakem času a nákladů neuvědomuje. Zálohování však nikdy nelze pouze jednorázově nastavit a zapomenout. Zálohovací média podléhají změnám produkčních dat, technologiím a lidským požadavkům a je proto zcela zásadní pravidelně kontrolovat a vyhodnocovat jejich stav. Jedině tak lze zcela předejít veškerým následkům v případě ztráty dat.
